Kdo za tím stojí

„Na schodech vás potká Alžběta“

Zakladatelka, krupiérka, šéfkuchař a hostesa: čtyři lidé, které u Kulatého stolu potkáte nejčastěji, a dům, ve kterém pracují.

Příběh podniku

„Nejdřív bylo patro nad papírnictvím“

Když jsem před sedmi lety vystoupala po tmavých schodech na Masarykově ulici, bylo v patře krejčovství: dlouhé stoly, kovové pravítko na zdi a podlaha poznamenaná křídou. Majitel domu mi řekl, že se tu kdysi šilo pro půl města a že místnost je pořád stejně dlouhá jako tehdy. Já v ní viděla sál.

Dole zbývalo rozhodnout, kde se bude vařit. Papírnictví zmizelo, jen regál s malými zásuvkami zůstal a dnes slouží jako police na koření. Čtrnáct měsíců trvalo, než se v přízemí rozsvítila první lampa. Za tu dobu jsem sepsala všechna jídla, která jsem kdy vařila, a nechala si jen ta, která chutnají i na druhý den.

Papíry kolem podniku mají na starosti jiní lidé. Provozovatelem podniku je WAFFLE ADVERTISING LTD, 85 Great Portland Street, London W1W 7LT, Spojené království. Já se starám o to, co hosté vidí a ochutnají: o jídelnu, o sál a o lidi, kteří v nich stojí.

Se Zuzanou Dvořákovou, vedoucí sálu, to máme rozdělené jednoduše: ona rozhoduje, co se děje nahoře, já dole, a když se neshodneme, rozhodne počasí. V zimě bývá sál plný jen o víkendech, v létě každý večer, takže stejný plán nikdy neplatí dvakrát.

Nejdůležitější rozhodnutí jsme udělaly hned na začátku. Nikdo u nás nehraje o peníze, nikdo nenosí domů žetony a nikdo nemusí nic předvádět. Kdo přijde poprvé, ať se rozhlédne; kdo chodí léta, ať si sedne ke svému stolu. Hlavní je, že se po večeři všichni sejdou nad stejnou hrou.

Dnes, po sedmi letech, už nepočítám, kolik hostů sedělo u našich stolů. Počítám spíš věci, které se nezměnily: skřípání třetího schodu, vůni kmínu z kuchyně a Alžbětu, která v sobotu večer vítá hosty stejnou větou jako první den. Právě tyto drobnosti mě přesvědčují, že dům stojí na dobrých základech a že ho nemáme proč měnit.

Lidé u stolů

„Kdo vás tu obslouží“

Radka Šebestová, krupiérka

Radka Šebestová

krupiérka

Radka vedla herní večery v hotelovém salonku, než k nám před pěti lety přišla. U stolu mluví tiše, ale každé rozdání ohlásí tak, že je slyšet v celém sále. Nejraději učí začátečníky pokeru; říká, že první karty se mají rozdávat pomalu, aby si je hosté stihli prohlédnout. Doma pěstuje bylinky na čaj.

Štěpán Matoušek, šéfkuchař

Štěpán Matoušek

šéfkuchař

Štěpán pochází z Valašska, kde se vaří na dřevě a nikam se nespěchá. Do Luhačovic přišel do penzionu, kde jsem ho jako první naučila krájet knedlík nití. Ráno obchází sběrače hub, odpoledne peče koláče a večer stojí u sporáku. Největší radost mu dělá host, který si omáčku dojí chlebem.

Alžběta Kubíčková, hostesa

Alžběta Kubíčková

hostesa

Alžběta vítá hosty u schodů a hlídá, aby se u stolů vždycky našlo místo. Pamatuje si jména i oblíbené koláče a nováčky doprovodí nahoru, aby se necítili ztraceni. Ve volných chvílích sbírá staré pohlednice Luhačovic, které visí u šatny. Telefon zvedá nejpozději na třetí zazvonění.

Okolí

Dům, ulice a kraj kolem

Masarykova ulice

Naše ulice je jedna z těch, kudy hosté kolonády chodí na procházku a večer zpátky na ubytování. Okna sálu svítí do ní už od šesté a lidé se u nich zastavují a hádají, co se uvnitř děje. Nejčastěji hádají špatně: čekají kavárnu, a nahoře je přitom klid a zelené sukno.

Co se vaří v zálesí

Luhačovické Zálesí je kraj lesů, pasek a malých mlýnů. Z lesů jsou houby, z pasek borůvky, z mlýnů mouka na koláče a vdolky. Kdo u nás jí, jí to, co tu rostlo a péklo se dávno před námi. Šéfkuchař nic nevymýšlí; jen hlídá, aby se recepty nepokazily spěchem.

Jak jdou dny

Odpoledne patří koláčům a kávě, od šesté se otevírá sál a kolem půl desáté se kuchyně zavírá. Poslední hodina před zavřením bývá nejtišší: u stolů zůstávají ti, kdo nechtějí domů, a krupiérka vysvětluje rozdání pomaleji než v poledne. Ve tři čtvrtě na jedenáct se rozsvěcí lustr a hosté vědí, že je čas.

Kdo k nám chodí

Mezi hosty jsou lidé z penzionů u kolonády, sousedé z ulice, učitelé po poradě a páry, které přišly poprvé na večeři a zůstaly na hru. Nejmladším stálým hostům je kolem pětadvaceti, nejstarším přes osmdesát, a u stolu se mezi sebou rozumějí bez ohledu na věk. Co mají společného, je klid a chuť strávit večer pomalu.

O podniku

Co se nás hosté ptají

Kdo podnik vede?

Provozovatele jsem uvedla v příběhu výše. O každodenním chodu jídelny a sálu však rozhodujeme na místě my tři: já, vedoucí sálu a šéfkuchař. Případné stížnosti míří přímo k nám.

Jak dlouho už Kulatý stůl funguje?

Sedm let. První dva roky tu byla jen jídelna, sál v patře jsme otevřeli až na třetí podzim, když jsme měli jasná pravidla a lidi, kterým se dá věřit.

Pronajímáte sál na oslavy?

Ne, sál slouží jen našim večerům. K oslavě můžete pozvat celou rodinu do jídelny dole, kde se vejde třicet hostů a kuchyně připraví společnou tabuli.

Mohu přijít, i když jsem nikdy nehrál?

Určitě. Radka Šebestová začátečníkům pravidla vysvětlí a v Klubu stálých hostů se učí pomalu a bez spěchu. Nikdo u nás nehraje o peníze, takže se nemáte čeho bát.